Spadl lístek z javora, spadl na nás na oba, pojď má milá, pojď a doprovoď mě až do našeho dvora....
A já stebou nepůjdu, protože tvá nebudu...
Obr. 1: V Riglovém sedle po dolezení komínu návratů
Těžká krysa mi obtěžkává ramena a já hledím na rozcestí v Tatranské Lesné a zvažuji zda mě zrak nešálí, se vším všudy mě čeká tří a půl hodinové utrpení s převýšením 1110 metrů. Fajn, po nějaké té době nás vítají slovenští spinači na Teryně panákovou smrští. Takže další den obtížnější vstávačka ve 4:00 a vstříct dalším dobrodružstvím.
Ráno fouká vítr tak silně, že se celá chata chvěje, ale my stejně oblékáme péřovky a už stojíme před chatou... chvíli mi trvalo podlehnout myšlence že dneska nic. Po několika hodinách spánku bylo rozhodnuto, jdeme zkusit Cestu ke slunci na Malý Ledový štít. V létě pětka za tři hodiny si na hřebeni, ok lepší než nic.
Obr. 2: Slanění z cesty ke slunci
Plotnové lezení se na zimu nehodí takže uplynou snad tři hodiny a my jsme teprve v druhé délce. Pytel. Tip na léto. Hold není vždy posvícení... k tomu všemu, mokrým sněhem propadajíc se po kolena je naše rychlost asi metr za minutu.
Pokus druhý, budík 4:00 tělo bolí a nespolupracuje. Hned jak vystartujem před chatu dáváme mačky. Tentokrát nám fouká vítr do plachet, místo břečky je všude parádní firn. To co má trvat 1:30 trvá 1:00. Co má trvat 3:00 trvá 2:00, takže super a chvíli po rozbřesku stojíme na značkách v Javorové dolině.
Obr. 3: Sedielko cca 6:30
První dojmy z Komínu návratů jsou skvělé, všude led... První dvě délky čistě ledové lezení převážně kolmého charakteru, šacuji to na WI 5. Dál přebíháme na souběžku asi 200 m dlouhé sněhovisko, podle topa měly být dvě, no co, tak máme jedno velké. Následuje dupání firnu okořeněné poctivě kolmými ledovými výšvihy.
Obr. 4: Honza v druhé délce
Po osmi délkách přichází to pravé lezení, jedna délka koutkem, takových M5 to asi bude. Následující (poslední) délka není zrovna v podmínce, všude ledová krusta která se s tříštivým zvukem sype do doliny, friendy nefungují, skoby nejdou. Kdybych měl tak 10 ice-hooků, dal bych všechny, ten jediný jsem zatlokl fakt blbě. Kolmé nejisté lezení bez možnosti založení mi muselo zabrat alespoň hodinu a půl.
Obr. 5: Poslední délka
Neznám lepší pocit, než když Vás po defloraci vrcholové převěje slunko připraví na zlomek vteřiny o zrak. Po celém dni stráveném v severní stěně způsobují sluneční paprsky opravdovou euforii.
Slanění cestou zpět je letos možné, jenom je potřeba přivrtat nějaké ty abalaky a sem tam něco nechat. Moje první abalaky v životě vyšly na milimetr přesně. Za setmění potkáváme další dvojku pod nástupem, vyzvídají podmínky a chystají se k bivaku. Nás čeká ještě setsakramensky dlouhá cesta do Sedielka. Každé proboření sněhovou krustou sebere snad tolik kalorií, co Ti dá jedna sušená datle. Větrné poryvy jsou posly dobrých zpráv, a tak svit čelovky brzo odhalil vytoužený klín sedla.
Obr. 7: První (úspěšně navrtané) abalakovy hodiny
Na chatu přichází dvě trosky, původní plán sestoupit ještě dnes k autu zdá se nerálný. Tak dojídáme poslední zbytky jídla k večeři, vše bylo jaksi nad rámec. Poctivý alpský zážitek nedaleko naší rodné kotliny.
Obr. 8: Riglové sedlo
Následuje večírek na Brnčálce, to že to je v jiné dolině to je jedno.
Tak cheers na cesty a návraty!
Obr. 9: Paártyy
Obr. 10: Bruno
Žádné komentáře:
Okomentovat