Sýry, víno, olivy, víno, fuety, zase víno Ventoux, skály, sýry, Chardonnay, olivy, Bordeaoux, Rosé, Sauvignon, André, Merlot.
Všechno to zní jako jídelníček luxusního hotelu, ale pokud vám nevadí prosedět třináct hodin v autě tak se takto můžete zcela běžně pár dní stravovat a to za, na naše poměry, směšný poplatek. Jako pozornost podniku je tu položka skály, a že jich tu je...
Prostě jsme si se Šárkou, Maky Kopeckou a Happym udělali letní dovolenou na francouzských sluncem prohřátých skalách. Ve finále to sice nebyla dovolená, nýbrž nejdřív honba za stěnami ve stínu, později objevitelská výprava, nakonec válení u moře, ale i tak si myslím že mluvím za všechny když řeknu že to bylo fajn. Začalo to všechno tak že jsme všichni naskákali do auta kterýmu nefungují stěrače, kape olej z motoru, teče voda z chladiče, přehrává pouze kazety, málo svítí světla a vyrazili přes Itálii do Francie. Zní to jako kdyby se jelo nějakou rachotinou ale byl to parádní Ford Galaxy s obrovským kufrem a nižší spotřebou nafty.
Vezeme si s sebou asi 60 polopiv (Staropramen Lemond) a bednu plnou jídla. Nejdřív to vypadalo nesbalitelně ale návrháři prostorného vozidla to tentokrát vychytali celkem dobře. Je taky důležitý vědět že v Itálii naftu nenabírat, je tam drahá stejně jako dálnice.
Sektor Cascade
První zastávka proběhla někde v horách, spalo se taky v horách, ale mě chytl jakýsi úpal nebo úžeh, tak ze mě všechno lítalo na všechny strany a byl jsem rád že stíhám vybíhat ze spacáku. Později to složilo taky Šárku, stejně jako ostatní, ale ne tak rychle. Z toho vyplývá že další zastávku v Orpierre si pamatuji lépe ale lezení neproběhlo. V Orpierre se zalezli všichni ale myslím že cvakání borháků po půl metru a zástupy horoškoláků každého unaví a je potřeba vymyslet něco dalšího. Přes méně významnou oblast jménom Ubrieux, kde vím o jednom zvláštním 6a a zatraceně těžkým 7a+, se dostáváme do Les Dentelles. V Ubrieux je lezení málo ake koupání hodně a krásný. Podotýkám že tohle bylo poslední koupání výletu až na jednu výjimku. Dalo se tu podnikat něco jako Deep water bouldering nebo u někoho spíš Shallow water sololing. Bez lezeček to bylo docela psycho, zvlášť ty sóla.
Aqua bouldering
Dentelles je určitě oblast na doporučení. Byl by to klasičtější charakter lezení, kdyby se opět necvakaly borháky po půl metru. Je to světlý vápenec s krásnými ostrými vykapávanými chyty. Našly se také klasičtější linie jako například "Lobotomitique" 40 m dlouhý 7b odjištěný na místní poměry dost klasicky. Nádherná technická stěnovka po různých pozitivních dírách. Výhodou této oblasti je lezení z obou stran. Ráno je slunko vzadu večer zase v předu takže se dá podle potřeb přecházet.
Gigondas
Nejen že tam bylo krásný stěnový lezení ale našly se tam i spárky. Tím že je to vápenec tak byly i s chytama ale proč si nezpříjemnit život parádní žabkou. Zároveň krajinově je tato část Francie úžasná, výhled na ostatní lezecké sektory a oblasti, všude skalky hornatějšího charakteru, skalní okna, olivové sady a vinice v okolí, prostě nádhera. Snad jediná Šárka si Dentelles moc neužila jelikož jí bylo dost špatně.
Dokonce nějaká ta spára se najde
V Dentelles se zdržíme pouze dva lezecké dny a o rest-day se vydáváme směrem neznámé oblasti Venasque. Po příjezdu vypadají skalky moc pěkně, na první pohled to vypadá jako pískovec. Následující den se však probouzíme a objevujeme prázdný pravý přední kolo. Tak sjíždíme na parkoviště a pokoušíme se ho vyměnit za rezervu. Postavíme hever přesně podle obrázku, ale při zvednutí auta se práh, za který se má auto zvedat, propadá směrem do dveří a auto padá k zemi. Zkoušíme hever co nejrychleji vytáhnout aby z auta něco zbylo ale vklíní se tak, že spouštěním heveru se mačká čím dál větší díra do prahu dveří. Chvíli se na to smutně koukáme a nevíme co dál. Kousek vedle měli chlapi svařečskou dílnu a tak jsem svou strohou angličtinou ukecal vypůjčení heveru. S novým heverem kolo vyměníme, chlapům z dílny vnutím za vypůjčený hever pivo a jedeme do skal. No jo ale naskytne se další problém, rezerva je skoro taky prázdná. A tak se pomaloučku vydáváme do města k benzínce kolo dofouknout.
Výměna kola
Když se konečně v pozdním odpoledni dostáváme k lezení zjistíme že je to asi fakt pískovec ale nejspíš slepenej vápencem. \První cesta dost připomíná Labák. Pozitivní nebo negativní poličky střídají sem tam malé dírky a vyskytují se taky typické Labákovské kačírky, negativní lišty na stisk. Nalezl jsem do nádherné převislé hrany za 6c+ která se lezla spíš stěnou ale linka to byla naprosto unikátní. Asi 30m dlouhý čím dál tím víc převislejší převis po krásných madlech asi ze třemi nohand resty. Dokonce i holky si cestu dost užívají. Hned vedle je cesta za 7b taky celkem po chytech, už malinko oklouzaná ale vytrvalost mi nedovoluje cestu přelézt. Spí se hned vedle parkoviště, je to sice zakázaný, ale člověk to skoro nikoho nepotká až na pár běžců a pejskařů.
Krásná 6c+ hrana
Nevím jestli to bylo tím že zde byla lehčí klasifikace, nebo nám Čechům zrozeným zrozeným v zemi pískovci zaslíbené. Myslím že mluvím za všechny když řeknu že každému se tu lezlo zvlášť dobře, každý lezl čísla na své hranici možností a dost se nám tam dařilo. Neříkám že zde byly cesty lehké najde se tu spousta těžkých 7a cest ale když člověk najde nějaké skryté chyty tak druhým pokusem jsou povětšinou zdolány. V oblasti strávíme 4 lezecké dny. O rest-day se ubytujeme v místním městském campu, vysprchujeme se v teplé vodě a vypereme nějaký oblečení. Kdybych měl doporučit někomu ve Francii jednu oblast kterou má určitě navštívit bylo by to Venasque.
Obvyklý obyvatel místních skal
Nějaké silové 6b+
Venasque
Čas běží, náš pobyt končí a já byl jsem tu rád.... i když můj krok je nestálý a vratký, nic mi nebrání a těším se na cestu zpátky...
Přesouváme se pár kilometrů na jih směrem Chateauvert. Nedaleko Buoux potkáme naprosto úžasnou asi 100m vysokou stěnu která se táhne skoro kilometr, ale po nýtech ani památky, bohužel se tu neleze. Další zastávka je Chateuvert a koupání v řece. Zjistíme že tu je moc vedro a málo lehkých cest ve stínu pro holky a tak se přesouváme do bájného Annotu oblasti proslulé velkým výskytem spar. Přespíme na plácku u silnice a hned u hlavy máme parádní šutr asi s pěti bouldry. Ráno splašíme průvodce a jdeme do skal. První dojem je různý. Na první pohled bych oblast zhodnotil jako mrtě přejištěné Francouzské Chřiby. Druhý dojem je lepší. Krásné lezení po kompaktním pískovci, cesty většinou po dírkách a položeného technického charakteru. Najdou se krásná technická vypečená 6b a zároveň brutálně silové převislé cesty po dírkách prstolamkách.
Panenská stěna nedaleko Buoux
Pokojíček v nějakém 6a v Annotu
Romantika na cestách (Verdon)
Po dvou dnech lezení se chýlíme opět na jih k Monaku. Cesta přímořským městem a hledání místa na zaparkování je peklo pekel. Stavíme se k moři vykoupat se a rychle do skal. První oblastí je Peillon. Lezení je tam krásné ale ostré vápno po téměř 14ti na pískovci je brutální nezvyk. Prvních pár cest vypadá jako kdyby jsme byli první zájezd horoškoly na skály. Po chvilce se nám tu až na výjimky začne líbit ale všichni lezou už jenom lehké cesty, není motivace, není drive. Zbytek výjezdu vypadá tak že perné poledne trávíme s bagetou a chorizem v ruce u moře a po večerech popolézáme. Další oblastí je La Trinite. Lezení není nějak zvlášť krásné ale na dolezení po třech týdnech to stačí.
Komínek v Annotu (dolů to šlo ale zpátky nahoru to šlo dost špatně)
Dredatá krasotinka v Trinite (možná to byl Peillon)
Peillon
Teď už jenom nakoupit zásobu levného vína a oliv a hurá do vlasti. Když se vracíme z obchodu vypadáme jako zájezd alkoholiků ale když je to tak levný a dobrý...
Tak díky všem za povedenou akci a zase někdy...
