Krkonoše aneb další ze série přechodů...

Bylo by krásné objet celé české pohraničí na běžkách. Což o to čas by na to byl, ale podmínky asi ne. 

Hromadná doprava do Krkonoš je dost zajímavá. Autobus vyjíždí kolo desáté hodiny v pátek dopoledne a na Malé Úpě. O moc víc toho v průběhu týdne do jmenované Úpy nejezdí. Samozřejmě že například do Špindlerova mlýna je doprava intenzivnější, ale pokud bychom začali ve Špindlu a pokračovali na západ jak bylo v plánu, tak bychom přišli nejenom o naši nejvyšší horu. Navíc to tam znám jak několik svých ubohých páru obuvi.  

Cestou na Sněžku (na obzoru chata Jelenka)

Na fotkách lze vidět že krásný počasí první den převládalo. Běžky obouváme tedy asi v 16:00 na pomezních boudách. Je to jeden z východních bodů Krkonoš. První spaní přichází kousek pod chatou Jelenka. Nevím čím to bylo ale oběma nám je docela zima. Kuchyně se od posledního přechodu výrazně zlepšila hlavní chod vyla čočková polívka s kousky uzeného masa, desert tvořil pytel vánočních perníků. Na snídani byla ovesná kaše s kazašskými hrozinky. Ale dost keců o jídle. 

Cesta na Sněžku na běžkách není příliš schůdná, něco jako stopu by jste tu nenašli. O sestupu ze Sněžky ani radši mluvit nebudu. Jenom si budu pamatovat že už nikdy nebudu zkoušet sjíždět na běžkách a mačky by nebyla zas tak zbytečná zátěž. 

Na vrcholu Sněžky

Původní plán bylo přespat někde okolo Špindlerovy nebo Petrovy boudy, ale usoudili jsme že lepší bude do toho šlápnout s tím že noc strávíme v teple na chatě. Měli jsme totiž před sebou týdenní dovolenou v Krkonoších ale o tom zase jindy. Na Špindlerovce se nám zatáhlo a oblačnost se držela hřebene až do večera. Na Vrbatce si dáme polívku a už jenom sjezd přes Horní mísečky do tepla na večeři. 

Skřítek - Paprsek

Den se sešel se dnem, v plánu bylo sice přejít Krkonoše ale co... kopce jako kopce...

 Vůz nás dovezl na skřítek, jako prostředek byly vybrány běžky, sněžnice jsou poněkud pomalejší. Mažem zeleným, ale s batožinou na zádech v úzkým vydupaným korytě nic moc. Často vztekle vyzouváme a zpátky nasazujem. Podmínky ideální teploměr ukazuje něco kolem -10°C. 

Je pátek večer přibližně 19:00, místo pro bivak hledáme kousek pod Jelení studánkou na okraji lesa. Na záhrab je málo sněhu. Chuť jemné domácí meruňky přebíjí pachuť způsobenou instantní večeří a nastává dlouhá noc. I přes okolní teplotu nám je v bivaku vedro, že se nedá usnout.

Probuzení do chladného rána

Na výlez ze spacáku je třeba velké morální odhodlání. Obutí promrzlých bot není nic příjemného a rychle chladnoucí snídaně moc nezahřeje. Po chvíli chůze do kopce se tělo konečně zahřívá a je potřeba sundat přebytečné vrstvy oblečení. Trasa vypadá následovně: Jelení studánka - Petrovy kameny - Švýcárna - Červenohorské sedlo. 

Z Petrových kamenů je zajímavý sjezd hlubokým sněhem. Šárka ani při třetím pádu nepochopila že si to nemůže jen tak pustit z prutkého kopce hlubokým sněhem, takže o zábavu bylo postaráno. Na Švýcárně si dáme čaj a polívku. Na Čh. sedle to vypadá že se bude brzo stmívat a tak po cestě směrem na Keprník hledáme místo pro bivak. V chladných odpoledních hodinách se nám naskýtá myšlenka ohřátí u ohně. Nalámeme hromadu očividně suchých větví a jdeme vařit večeři. Doufám že alespoň na půl hodiny oheň vydrží. Po večeři se pokouším zapálit větve všemi možnými dostupnými prostředky, ale marně. Větve jsou nasáklé vodou a zmrzlé, suše jenom vypadají. 

Vaření večeře v bivaku

Zklamání převládá nad útěchou, mráz zalézá za nehty a my do spacáku. Tentokrát není takový vedro ale spíš trochu zima. Ráno je zima a hlad jako vždy. Další cesta je do kopce, přes Keprník na Šerák. Na Keprníku asi na 10 minut spatříme modré nebe a výhled na Praděd. Na rychlo vyfotíme pár fotek, sníme pár müsli tyčinek a spěcháme dál. 

Výhled z Keprníku

Sjezd na Ramzovou vydupanou cestou od turistů byl masakr. Zvláště když uprostřed v nejprudší části ležel strom. Čeká nás už jen přejít do Petříkova a smlsnout si jednu z prvních upravených stop za víkend. Podmínky byly naprosto ideální, modrej vosk držel jak tulení pásy a stopa byla jak víno. Ke všemu tomu jaksi zničeho nic zlehkl batoh a těch pár kilometru na Paprsek uteklo jak voda. Na paprsku zasloužený pivo a legendární borůvkový knedlíky velikosti vnad sličné markytánky. 

Souhrn trasy

Podobně šíleným jedincům tyto taškařice vřele doporučuji!