Den se sešel se dnem, v plánu bylo sice přejít Krkonoše ale co... kopce jako kopce...
Vůz nás dovezl na skřítek, jako prostředek byly vybrány běžky, sněžnice jsou poněkud pomalejší. Mažem zeleným, ale s batožinou na zádech v úzkým vydupaným korytě nic moc. Často vztekle vyzouváme a zpátky nasazujem. Podmínky ideální teploměr ukazuje něco kolem -10°C.
Je pátek večer přibližně 19:00, místo pro bivak hledáme kousek pod Jelení studánkou na okraji lesa. Na záhrab je málo sněhu. Chuť jemné domácí meruňky přebíjí pachuť způsobenou instantní večeří a nastává dlouhá noc. I přes okolní teplotu nám je v bivaku vedro, že se nedá usnout.
Probuzení do chladného rána
Na výlez ze spacáku je třeba velké morální odhodlání. Obutí promrzlých bot není nic příjemného a rychle chladnoucí snídaně moc nezahřeje. Po chvíli chůze do kopce se tělo konečně zahřívá a je potřeba sundat přebytečné vrstvy oblečení. Trasa vypadá následovně: Jelení studánka - Petrovy kameny - Švýcárna - Červenohorské sedlo.
Z Petrových kamenů je zajímavý sjezd hlubokým sněhem. Šárka ani při třetím pádu nepochopila že si to nemůže jen tak pustit z prutkého kopce hlubokým sněhem, takže o zábavu bylo postaráno. Na Švýcárně si dáme čaj a polívku. Na Čh. sedle to vypadá že se bude brzo stmívat a tak po cestě směrem na Keprník hledáme místo pro bivak. V chladných odpoledních hodinách se nám naskýtá myšlenka ohřátí u ohně. Nalámeme hromadu očividně suchých větví a jdeme vařit večeři. Doufám že alespoň na půl hodiny oheň vydrží. Po večeři se pokouším zapálit větve všemi možnými dostupnými prostředky, ale marně. Větve jsou nasáklé vodou a zmrzlé, suše jenom vypadají.
Vaření večeře v bivaku
Zklamání převládá nad útěchou, mráz zalézá za nehty a my do spacáku. Tentokrát není takový vedro ale spíš trochu zima. Ráno je zima a hlad jako vždy. Další cesta je do kopce, přes Keprník na Šerák. Na Keprníku asi na 10 minut spatříme modré nebe a výhled na Praděd. Na rychlo vyfotíme pár fotek, sníme pár müsli tyčinek a spěcháme dál.
Výhled z Keprníku
Sjezd na Ramzovou vydupanou cestou od turistů byl masakr. Zvláště když uprostřed v nejprudší části ležel strom. Čeká nás už jen přejít do Petříkova a smlsnout si jednu z prvních upravených stop za víkend. Podmínky byly naprosto ideální, modrej vosk držel jak tulení pásy a stopa byla jak víno. Ke všemu tomu jaksi zničeho nic zlehkl batoh a těch pár kilometru na Paprsek uteklo jak voda. Na paprsku zasloužený pivo a legendární borůvkový knedlíky velikosti vnad sličné markytánky.
Souhrn trasy
Podobně šíleným jedincům tyto taškařice vřele doporučuji!
Žádné komentáře:
Okomentovat