Pojedem na běžky,... Ne, pojedem na sněžnice,... Já na vás kašlu jedu do krasu... Hej, pojdem na Chřiby,... Co to za spiknutí, jedem na sněžnice... Kam? Do Jeseníků... Ne, do Krkonoš...
Tak jo jedem na sněžnice, do Rychlebských hor. Přejdem to za 3 dny? Jo přejdem... Plány zní poněkud odvážně, ale snad to klapne...
Po Tesláckých závodech, byla mimojiné kvalitní afterparty a taky vcelku kvalitní kocovinka. Večírky s Teslou jsou sice fajn, ale ty rána nebývají úplně příjemná. Ráno mě budí telefon, který vlastně není ani můj. Na poslední chvíli nám odpadne jeden člen úderného týmu, totiž Maky. I přes značné nasrání a kocovinu některých členů týmu, ve složení Já, Šárka, Marťas, se vydáváme na cestu směr Javorník. Otevření lahve rumu a střádání pekelných plánů jak se Maky pomstít, mě uvedlo k myšlenkám, že to bude docela fajn víkend a začal jsem uvažovat o šťastné volbě.
Enjoy the snow
Původní plány se zdály vcelku odvážné, ale optimismus byl na místě. V Javorníku to vypadalo jako začátkem června po lehkém jarním dešti a značně mě znepokojily sněžnice, zvyšující hmotnost mého batohu. Uvědomil jsem si však, že se nacházíme asi ve 200 m. n. m. a začal se těšit na sníh. Zastavujeme se u pěkné nejspíš žulové skalky jménem Čertova kazatelna a já si vzpomněl na možnost stráveného víkendu ve Chřibech. Po chvilce chůze rozmanitým terén dáváme pauzu na svačinku a já zjišťuji, že sněžnice připlá a batoh mi propíchla vanilkový kefír a ten vytekl do celého batohu včetně spacáku. Zneškodním nejhorší škody a pokračujeme v cestě dál.
Šárka na Čertově kazatelně
Chůzí po krásné silnici, spíše cyklostezce potkáváme sníh. První reakce je pozitivní ale v momentě kdy nás sníh zpomaluje, nastupuje únava nohou a mě sníh začíná štvát. Zvažujeme dokonce nasazení sněžnic, Šárka sice slibuje, že chůze na sněžnicích není žádnej med, ale mě rozbředlý sníh už natolik unavuje, že sněžnice nasazuji, a zbytek týmu mě následuje. Sněžnice zvýší tempo a zvednou náladu. Další problém víkendu nastává v momentě, kdy mi málem upadne sněžnice z nohy. Zjistím, že nýt držící vázání mojí sněžnice vypadl a ostatní sněžnice značky Salewa, které měla na sobě taky Šárka, jsou na tom dost podobně. Ultrarychlé opravě obětuji stahovací šňůru svého batohu a vydáváme se hledat místo, kam bychom složili svá unavená těla, neboť se začíná stmívat. Místo ke spánku nacházíme naprosto parádní, pro vaření máme k dispozici turistický přístřešek se stolem, lavičkami a ohništěm. Uvaříme večeři, u ohně ohřejeme údy, usušíme svršky a poddáváme se spánku ve studené noci.
Oheň života
Další den, tedy sobota je stále neuvěřitelné pěkný počasí. Ráno zabijeme spoustu času rozpouštěním sněhu, vařením, rozpouštěním sněhu, opravou sněžnic a opět rozpouštěním sněhu. Při další cestě napříč Rychlebkami přemýšlíme jak vyřešit problém rozpadajících se sněžnic. Za chvíli potkáme na samotě u lesa chatku, Šárka otestuje obytnost, s úvahou zisku drátu na opravu sněžnic. V chatce nikdo není, tak očešeme okolní stromy o prádelní šňůry, posbíráme zbytky prskavek, drátů, špagátů, a využijeme místní posezení k dlouhé opravě. Jak říká Šárčina maminka: „Architekt vymyslí, Chemik opraví.“ Panu architektovi se oprava moc nepovedla, ale nemůžeme mu to vyčítat, neboť se mu dostalo méně kvalitního materiálu. :-)
Zdlouhavá oprava u okradené chatky
Terén se stává čím dál rozmanitějším a čím dál tím více se podobá horám. Potkáváme nadšené běžkaře, kteří jdou podobnou trasu ale opačným směrem, kdoví jestli ještě žijou, čekal je pochod minimálně 6km bez sněhu. Na místě také byla hygiena a doplnění zásob vody u studánky pod Špičákem. Zacházku na vrchol Špičáku jsme zavrhli a pokračujeme dále podél hranic přes vrchol Kovadlina (988 m. n. m.), Karkulka (925 m. n. m.), Klínový vrch (928 m. n. m.), až na Smrk (1125 m. n. m.) od kud se vydáme k Útulně Mates, kde rozbijeme tábor. Byla to sice zacházka, ale myslím, že lepší než spát na Smrku. Na smrku sice nakonec spíme ale jenom z důvodu izolace od sněhu. Pan architekt totiž přišel s úžasným nápadem naházet pod stan větve. Zbytek večera trávíme vařením dvou večeří a rozpouštěním sněhu. Poslední noc tohoto víkendu je i přes zhoršené povětrnostní podmínky teplá.
Hromadná fotka na Špičáku
Další oprava v našem novém útočišti
Neděle ráno, svítí slunce a mraky na obloze tvoří zvláštní obrazce. Vracíme se zpět na smrk a pokračujeme v cestě dále. Další zastávka je Paprsek. Já mám sice v botách vody jako v bazéně, ale nálada je na vysoké úrovni, protože počasí je úchvatné. Na paprsku proběhne povinná 10° a gulášová polívka. Doplníme tekutiny, vodu do lahví, pošleme pohled Maky a směřujeme do Starého města na vlak. Při sestupu do nás pere slunce a s lehkým batohem se nám jde dobře. Hladina vody v mých botách stoupá, ale po celém víkendu mě už nic nerozhází. Jakmile se ztratí sníh, sundáme sněžnice a já vykroutím z ponožek minimálně dva panáky vody. Ve starém městě dojíme zásoby jídla a Marťas okoření atmosféru dvěma petkama čerstvého piva. Při přestupu v Hanušovicích potkávám ohromnou náhodou kamaráda, kterého jsem neviděl minimálně rok a půl, na rychlo si s ním vymění mail a spěchám na vlak. Cesta vlakem domů nebyla tak zdlouhavá jako ta předešlá a s lahví piva rychle utekla.
Vrcholovka na Smrku
Myslím že, navzdory všem problémům se víkend vydařil na 160%. Celou dobu to vypadalo, že máme velkou smůlu, ale když se na ten víkend zpětně podívám tak musím uznat, že štěstí se nás drželo jako klíště. Tímto děkuji všem zúčastněným za příjemný víkend, i nezúčastněným za půjčení stanu a kotlíku, a hlavně Marťasovi za fotky.
Hromadná fotka na Smrku
Sestup tajícím sněhem
Cesta vlakem domů
Žádné komentáře:
Okomentovat