Původní plán výletu do Teplických skal, s ideou vylézt dlouho plánovanou Kalamárku, se změnil v poněkud psychologicky náročný zájezd. Adršpašské spáry čekají náš pot a krev.
Musím uznat že můj morál a psychický náhled na klasické pískovcové oblasti se po mém menším proletu na Prachově zhoršil. První myšlenkou jak se trochu rozlézt v Ádru bylo solo. Byl to krásný pracující komín za V na Kamarádskou věž. Nevím jestli to mému morálu prospělo nebo naopak, každopádně v komínu se spadnout nedá. Haryho projevy návratu ke klasickému lezení mě lehce znervózňovaly. Sólo v topánkách a následný dobírání druholezců přes rameno ve mně vzbudilo obdiv. Slanění na Dülfera z vrcholu na předvrchol s třicetimetrovou šluchtou pod sebou tomu ještě přidalo. Jako další psychologický počin byl přeskok z Kamarádské na Vřesovou věž. Nejdřív se zdálo že mi na tohle morál nezbyl, ale po tom co to Peťa hopsla na sólo ladně jako laňka, jsem si zařval a bylo to tam. Myslím že mluvím za oba když řeknu že lano bychom s Maksimem ani za zlatý prase nevyměnili.
Krásný 2/II přeskok (takhle vypadá přívětivě)
Přítel na telefonu mi doporučil krásný rajbuňk s jedním kruhem klasifikace cca za III. Podle popisu jsem nastoupil do zarostlého zdánlivě lehkého rajbasu ale asi 15 m nad zemí 3 m pod kruhem se mi sevřely půlky. Nasekal jsem tam snad všechny smyce co jsem měl a tak tak dobyl kruh. Původně krásný chytovatý rajbas se mění ve vysolený mrdkouboulder klasifikace VIIIa (bez brýlí vypadá všechno stejně). Sedám do kruhu, dobírám Maksima a přemýšlím o způsobu postavení. Maksim pošlapal kruh a nějak tu druhou délku vyfuněl. Dalším lezeckým počinem byl pokus o přelezení tréningové spáry. Už od pohledu se zdálo že na tohle morál opravdu nemám, ale i tak beru spárovačky nějaký bambuláky a jdu na to. Nalezu asi 4m nad zem a začínám se nějak špatně cítit v lezečkách, jsou moc malý. Slízám dolů, vyměním lezečky a znovu. Dolezu do mírně rozšiřujícího se místa a nějak mi nesedly spárovačky a ke kruhu to je ještě dálava. Slízám dolů a hrdinské činy přenechávám zkušenějším. Hary to vyběhne jako nic, a když to lezu a ním na druhým jsem zatraceně rád že jsem z toho zdrhnul tak brzo.
Péťa na Krakonošovu sedátku (výlezový optimismus, který následoval po sprše nadávek ve spáře)
Den zakončíme s Maksimem cestou na Leontýnku, cesta s jedním kruhem a jedním chytem. Nějaká mazačinka od Čaje (myslím "20 UIAA")
Maksim a Džbán
Následujícího dne se s Peťou rozlízáme na Křižáku na Kuželu, cestou Hra s Kužely, tuším VIIb. Na doporučení od Jeronýma. Musím říct že rajbasovej zved vysoko nad kruhem s jakousi pochybnou lanovicí 2 m pod nohama, z vysolené dírky do ještě vysolenější poličky mě maximálně psychicky vyčerpal. Na vrcholu jsem se klepal jak osika. Následuje Křížová cesta na Opičí klasifikace okolo IXa, výživný bouldering po jednoprstovkách do převisu, kam Peťa dá dva prsty, tam já dám sotva jeden. Peklo pekel, Peti velkej obdiv. Na spravení chuti mi Peťa natáhne napůl na top rope na půl na RP krásný VIIIa, a den končím výstupem na Křeslo, cestou "Křeslo pro krále" krásný lehoučký VIIa přes tři ringa. Respekt Adršpašským mazákům, snad se sem někdy živej a zdravej ještě podívám.
Žádné komentáře:
Okomentovat