Ve vztahu k ochraně přírody je důležité se pohybovat jen po skialpinistických trasách, nelyžovat v lese, na pasekách a v ledovcových karech. Skialpinisté nerespektující tato pravidla jsou hrozbou pro zimujícího tetřívka nebo bělokura.
-Odpovědný skialpinista-
V sobotu ve 4:00 mi zvoní budík, přemýšlím proč tak brzo, co se děje... pak mi to dojde. Rychle si tedy připravím snídani a uvařím silné kafe. Hodím batoh do auta a jedu pro zbytek posádky. Cesta do Gesause je z půlky po dálnici a z půlky po okresních silnicích, což v rozespalosti není zrovna můj šálek čaje. Chvílemi zvažuji další kafe,...
Sněží a sněží...
Po deváté hodině nasazujeme pásy a vyrážíme čerstvým prašanem na Gsuchmauer 2116 m.n.m. Počasí není nejlepší, fouká a silně sněží, což ale slibuje skvělé lyžování. Na vrcholu mě štípou několik měsíců staré omrzliny na tvářích a tak rychle sundáme pásy a jedeme dolů. Sníh je sice prachový, ale pod ním je zmrzlý povrch brázděný starými lavinami, takže to není takový med jak slibovali...
Dáváme tomu však ještě jednu šanci, vyšlápneme si planinu pod Hochhäusl a z té to bereme rovnou do lesa. Sníh je podstatně lepší, prášíme jak nejlíp dokážeme...
Lyžování stojí za zlomenou grešli, teda vlastně obě grešle – za ráz
Večer trávíme v místní zotavovně, dvě piva zlepší náladu, usušíme věci a jdeme spát do auta. Vzhledem k tomu že, je kolem nuly, tak ani vaření snídaně ráno není takové utrpení.
Druhý den máme před drobné komplikace načasování podobné jako předchozí den, v údolí je navíc tolik lidí, jako by tohle byly jediné hory v Evropě. Dle zkušeností z předešlého dne volíme méně strmý kopec Leobner 2036 m.n.m. (vymyslela to Lea, teď už vím proč). Já osobně mám drobné obavy ze sněhu, protože je to přesně opačná orientace svahu. Kopec je naštěstí nižší, tudíž není tak vyfoukaný a první pohled slibuje prašanové orgie.
Leobner
Na vrcholu se úplnou náhodou potkáme s Ondrou Švihym a jeho osmi českými klienty, jak je ten svět malý. Sjezd je naprosto epesní, prašan přetéká přes hlavu, sklon svahu ideální (viz video níže). Hned lepíme pásy a spěcháme na další kopec Blaseneck 1969 m.n.m., jehož svahy nejsou tak strmé, ale zdá se, že budou v dobré podmínce. Po rychlé svačině se pustíme s Loukou do sjezdu, louky plné prašanu střídá řídký les, sníh je tu snad ještě lepší.
Vzhledem k tomu že tma se blíží, hledáme vhodnou alternativu sjezdu k autu. Je to vcelku ještě divočina, ale lyžování jako v Japonsku a člověk to má pár set kilometrů z domu.
Blaseneck
Takže díky za velmi zdařenou akci a příště zase Čau!
Žádné komentáře:
Okomentovat